Byli sme spolu jenom několik chvil, podivný nepokoj tu po tobě zbyl,
říkam jsi tohle se mi snad jenom zdálo, vůbec tě neznám vím o tobě tak málo.
Jsi krásnejší než růže, jsi žár z nejž mám teď úžeh,
si dálka v ní se ztrácím, jsi nestálá jak tažní ptáci.
Na okno rtěnkou jsi mi napsala vzkaz, až půjdu kolem tak tě navštívím zas,
žiješ jen z náhod žádný sliby a plány, nemyslíš na zítřek a lásce se bráníš.
Jsi krásnejší než růže, jsi žár z nejž mám teď úžeh,
jsi závratná jak mýty, jsi noc v níž jedna lampa svítí. 2 x
Možná tě potkám jednou na cestě zpět, mezitím uplyne sto světelných let,
budem se zdravit jak dva náhodní známí, už ani záblesk touhy nepohne s námi.
Zavolej zítra nebo radeji dnes, říkej mi všechno a nic nedopověz,
potrubní poštou pošli o sobě zprávu, anebo přiď a já ti uvařím kávu.